Úvod Srazy &
vyjížďky
Choppers

chopper.doupe.net

Francie 2009
20.6.-28.6.

Photo © 2009 Martin a Zdeněk
(snímky se otevřou v novém okně)

Tak letos konečně.. po týdnech přemýšlení, úprav, plánování, je před námi další země, kde moje motorka ještě nezanechala otisk své pneumatiky. Itálie, těš se, už si na tebe brousíme zuby. Krásný plán. Jenže.. Pár dní před odjezdem se předpověď pro Itálii stává poněkud nejistá. Den odjezdu je stanoven na pátek 19.6., nakonec ale kvůi přecházející frontě odsunut na sobotu 20. Dál už s ním nejde hnout, dovča je nahlášená a chceme to zvládnout než začne sezóna. Ráno se budím s bolestí v krku, angína. Takže letím ještě pro antibiotika, šup s první tabletou do sebe a v určený čas se sjíždíme s Martinem dohromady. Další cíl benzínka a dofouknout kola. Najednou Martin říká: "Hele, tamhle ti něco teče". Od chladiče kape chladící kapalina. Dopr... Naštěstí to vypadá jen na málo dotaženou sponu (motka je čertstvě po velkém servise), takže dotahuji a cestou se pak ještě stavíme pro rezervní.

Tak a teď kam.. předpověď nejistá, a protože návrat byl plánován přes Provence ve Francii, přichází v úvahu vzít to obráceně a ve Francii se pak rozhodnout. Oběma je nám to celkem jedno, nezbývá, než k rozhodování přizvat třetího. Vytahuji jednoeurovou minci a padá strana, kterou Martin vybral pro Francii. Místo na jih vyrážíme s malým zpožděním na západ. Bereme to naší stranou pod Krušnými horami, na Pomezí, Německo přelétáme po dálnici a když ji u Heilbronnu už máme plné zuby, sjíždíme na chvíli na okresku. Ani místní nemají rádi grilovačky, takže před policejní kontrolou s radarem jsme včas varování problikávajícími auty v protisměru. Děkujeme! Za chvíli zas na D5 a na sjezdu 56 otáčíme k franzouzské hranici a stavíme až při jejím přejezdu na rýnském kanále.

Pak pokračujeme na Erstein, už je podvečer, my bez jídla a obchody opuštěné. Tedy naštěstí úplně bez jídla ne, sem tam nějaká houska a musli tyčinky nás zatím jistí. Z Ersteinu jedeme po N83 na jih na Selestan, ale černé mraky a z nich padající provazce nás přimějí uhnout do hor na Andlau. Nádhernou klikatící se silničkou vyjíždíme za sucha do Hohwaldu a nacházíme ubytování v útulném Tilly's Bed&Breakfast. Po vybalení nejnutnějšího se jdeme projít vesnicí a uprostřed koukáme, něco se děje. Probíhá zde malý Hohwald Fest Rock, takže posedíme, ochutnáme zvláštní místní cibulovou pizzu, poslechneme jakousi mjúzik a pak příjemně unaveni hurá do postele.

Neděle 21.6. Ráno nás čeká vydatná snídaně bez námahy (když nepočítáme úsilí vynaložené k vydělání si oněch 8 Eur na osobu) a po rozloučení s paní domácí letíme dál.

Přes krásnou kopcovitou krajinu národního parku "des Ballons" na Ranpurt a St.Die. Motorky už žízní, chvíli hledáme pumpu a nakonec nás zachraňuje samoobslužná Totalka, která mluví i anglicky a tak jsme to konečně přes karty zvládli. Pokračujeme dál, Gerardmer a po 486 na Lure. Zajíždíme ještě kouknout na tip od paní domácí, na Notre-Dame-du-Haut v Ronchamp, ale na náš vkus je to děsná moderna, tak se jen kocháme pohledem na vesnici pod námi. Cestou dolů ještě zastavíme u starého dolu a jede se dál.

Přes středohoří a hlavních silniích prolétáme po N19 na Vesoul a N57 na Besancon. V pustině před Besanconem jsme chtěli tankovat, už jsem byl téměř u rezervy. Jediná pumpa v malé vesnici ale odmítla moji i Martinovu kartu. Nikde nikdo. Než jsme vyřešili, zda to riskovat a jet k další nebo hledat pomoc, přijelo auto místních. Ochotný manželský pár nás nechal natankovat na jejich kartu a vzal si od nás cash. Dál na N73 Dole, krásně nám to odsýpá i dál na N70 do Monteceau, chvíli po N79 směrem na Moulins a pak už uhýbáme po N9 opět k jihu a vzhledem k pokročilé době (osm večer) a opět prázdným nádržím zastavujeme v kempu v Chatel-de-Neuvre.

Pondělí 22.6. Víkendová opuštěnost a prádnota franzouzských vesniček a měst, zavřené krámy... to vše je ještě umocněno krajinou kterou dnes projíždíme.

Motáme se po horách za Clermont-Ferrand, projíždíme okolo podzemního centra Vulcania a po nákupu nějakého toho pečiva a pití na předměstí si platíme a pak už vychutnáváme výjezd na Puy de Dome, zřejmě nejvyšší takto dostupný vrchol místního vulknanického pohoří.

Po přejezdu hor jedeme smět Murat, cestou zastavujeme v lázeňském Le Mont Dore a také nakoupíme něco na večer.

Protože je ještě čas, pokračujeme na St.Fleur a chceme se ubytovat až tam. Zde přichází zklamání, nenacházíme kemp s caravanem, chatkou ani tzv. mobile-home. Vracíme se směrem k Muratu a ani zde cestou nic nenacházíme. Paní v kempu v Muratu nám zkouší obvolat i tři další v okolí, ale nikde úspěch. Nakonec nás posílá do centra města, kde by měl být bed&breakfast. Ten je ovšem prázdný, tmavý, nikde nikdo. Těsně před 22h sjíždíme dolů k hlavní silnici a zkoušíme hotel, naštěstí je cena přiměřená a s motorkami nás ochotně pouští do garáže. K večeři máme z Le Mont Dore čerstvý chléb a vynikající sýry.. a je toho dost i na ráno k snídani.

Úterý 23.6. Po snídani se vracíme do centra Muratu, abychom si toto krásné městečko trošku očíhli a udělali malou dokumentaci.

Pak se "vracíme dál" směrem do St. Fleur, město spíš jen projíždíme a pak po okresce klikatící se podíl a pod dálnicí jedeme kouknout na zajímavý železniční most Viaduc-de-Garabit.

Po nakochání se technickým dílem přímo letíme po stejné silnici dále do Mende. Poslední větší město než se zanoříme zpět do pustiny, musíme si ho trošku projít, dát si nějakou tu mlsku do žaludku.. jen malý oddych a vzhůru zpět do sedel!

Gorges du Tarn, nádherné údolí, s krásnými městečky (první bylo St. Enimie) vlepenými okolo jím protékajícího Tarnu, nám zabírá druhou třetinu dne. Uchvácen těmi pohledy si říkám, že je to snad ještě hezčí než kaňon Verdonu.

Nakonec z údolí vyjíždíme a už se k nám blíží Millau. Na kraji města spácháme dotankování, nákup v supermarketu, co se nevejde do brašen mizí hned v našich žaludcích. Pak už jen průjezd městem a čeká nás ten den už druhý obdivuhodný most. Podél řeky přijíždíme pod dálniční most v Millau, nejvyšší most světa. Vyjeli jsme si nahoru až téměř k němu a pak zas dolů a na druhou stranu prohlédnout si ho zdálky.

Ale už se nám krátí čas a před námi je ještě pořádná štreka. Chvíli koketujeme s myšlenkou na dálnici, ale pak ji zamítáme, kvůli tomu jsme se přeci do Francie netáhli. Krásnými zatáčkami stoupáme na planinu nad Millau a pak letíme opět pustou krajinou na jih.. Krajina se stává ještě pustší a silnice se zhoršuje, stoupáme do kopců a pak přichízí zlom. Otevírá se nám pohled na vzdálenou planinu hluboko pod námi a my sjíždíme z vrcholů do roviny, projíždíme ji přes stále četnější vesničky a města a v osm večer nacházíme další "domov" v caravanu v Europe2000 kempu v Agde, jen pár desítek metrů od pobřeží Sředozemního moře. Konečně si z cestou nakoupených zásob vaříme první teplé jídlo a unaveni už kašleme i na moře, do rána nám snad nevyschne.

Středa 24.6. Ráno se vydáváme na pláž, úplně opuštěná není, sem tam nějaký rybář a sem tam někdo na procházce. Jsem asi třetí člověk, který leze do vody a podle její teploty mi dochází proč. Ale tentokrát to nevzdám, sakra, podruhé ve Francii a zase bych si neměl ani zaplavat?! Takže deset minut plavání a pak ven, ještě chvilka než oschneme a vracíme se do kempu. Vyrážíme do sámošky na nákup. Procházím mezi regály, o uličku vedle jakýsi pán a v další uličce paní. Najednou paní povídá pánovi: "A kafe tam máme?". Tak říkám "Dobrý den" a všichni se společně zasmějeme tomu, jak jsme do té Evropy mi Češi krásně vstoupili B-).

Po obědě bereme jen pár drobností a hurá na další výlet. Nepřítel jako by tušil, že chceme dobýt jedno z nejhezčích měst ve Francii a tak k silnci z Beziers nasazuje pár šlapek. Nenecháváme se zmást, prosvištěli jsme kolem a zastavili až před úchvatnou katedrálou v Narbonne.

Po malé procházce pokračujeme dál, uhýbáme z údolí nahoru na Abbey de Fontfroide, aby jsme nebyli odhaleni. Zde nás zklamal komerční přístup, a tak opatství ignorujeme.

Po okrskách dosahujeme nejjižnějšího bodu naší dovolené: v Couiza otáčíme na sever a přes Limoux (pro změnu nejzápadnější cíp), kde se právě hraje snad GP v petanque (konečně městečko, kde to žije) od jihu bereme ztečí Carcassonne. V odpoledním slunci nemá pohled na hradby chybu a nám ani nevadí, že se paříme v brnění z kůže. Oře odstavujeme u kostelíka pod hradbami a vzhůru do městečka! Poslední bašta Francie padla!

Cestou zpět se ještě stavíme u galského opida, ale je schované za plotem a tak se jen kocháme pohledem do širého okolí a na do kruhu uspořádaná políčka a pak už, v deset večer, parkujeme naše oře zpět před caravan v Europě.

Čtvrtek 25.6. Dnešek je ve znamení přesunu na východ. Hned ráno si ale konečně vychutnáváme dopravu řízenou semafory, navíc v rozpálených ulících přímořských měst. Nakonec jsme to přežili a letíme do Nimes. Římská aréna je ale zklamáním, samé lešení, kontrukce, lavičky, na ploše pódium, z původní arény se nedá vychutnat téměř nic. Za skoro osm Euro si ji Francouzi klidně můžou nechat. V porovnání s amfiteátrem v Orange je tohle slabota.

Naopak volně přístupný Pont-du-Gard uchvátil, krásná stavba, krásné údolí, krásné.. vše, no posuďte sami ;)

Pak už jsme to otočili zpět k východu, Avignon jen hladce prolétli a po hlavních pokračovali dále. V zatáčce na sjezdu dolů k Manosque přišel krušný moment. Proti vyjelo auto a, kde se vzal, tu se zval, pod přední kolo mi po alfaltu letí KUFR. Nevím zda jim vypadl, spadl, vyhodili ho nebo jen autem odhodili.. prostě krásně klouže hnán odstředivou silou, jako by to auto mělo na spodku pumovnici a vypustilo pumu :)). Naštěstí bombometčík měl špatnou mušku a puma prolétla středem mého pruhu neškodně jen o zlomek vteřiny dřív než já. Hned za zatáčkou zastavuji, dojíždí Martin a ptá se co je, že tam leží na kraji silnice kufr a jestli se jako pro něj vracím nebo co :)). Vysvětluju mu, že šlo o pumu, kufr kam sbalit stejně není, tak ho necháváme kde je, snad se pro něj majitel vrátí a jedeme dál. Po páté hodině už jsme ubytováni v krásném, plně vybaveném mobile-home v kempu u Valensole. V tomtéž kempu a téže chatce jako před dvěma lety, letos ji bohužel máme jen na jednu noc, protože od příštího dne je zamluvena a my se budeme muset posunout do malinkého karavánku o řadu níž. Ještě sjíždíme do Valensole nakoupit a pak už se kocháme výhledem do polí plných rozkvetlé a vonící levandule. Tak takhle vypadá Provence na začátku léta! Nádhera!

Pátek 26.6. Když už jsme zde, co jiného nás může čekat než..... GRAND CANYON DU VERDON. Odvolávám pochyby o tom, jak úchvatný tento kaňon je, Gorges du Tarn je nádherný, ale pocit, který ve vás zanechá kaňon Verdonu.. to se nedá popsat.

Hned v úvodním stoupání jsme dojeli jakýsi páreček na kolech, a kvůli velice častým zastávkám pro fotodokumentaci si několikrát vyměnili vedení. Jak tak stojím na jedné zastávce, tak vidím asi 100 m zpátky, že poprosili Martina aby je vyfotil. A když mě pak míjeli, najednou slyším: "Dobrý den". Tak už jsme i tady :-))). Ale to ještě není vše. Čechocyklistům jsme nakonec ujeli, pak zahnuli na vyhlídkovou Route des cretes, a musím říct, že odtud je Grand canyon snad opravdu nejúchvatnější. Na jednom z nejvyšších odpočívadel potkáváme další Čechy, jeden postarší pár a pak partů horolezců od Náchoda. S Martinem se dohadujeme, jak ten kaňon je hluboký, a jeden z lezců nám potvrzuje, že to těch 400 až 500 m je. Prý to během dvou hodin slaní a pak je čeká asi deset hodin výstup zpět. No nic, čekat na ně nebudeme a jedeme dál.

Když se blížíme ke konci Route des Cretes a zpět na silnici od Valensole na Catsellane, proti nám se zvedá temná hradba mračen.

Ptám se, zda dáme ústup, ale Martin se těší na další místa a tak tedy zkoušíme štěstí a jedeme směr Castellane. Už zastavuji míň a tak získávám před Martinem malý náskok. Sjíždíme dolů k Verdonu a podél skal prokličkovávám na poslední kilometry před městem. Zatáčka.. konec skal, přede mnou rovinka a na jejím konci - stěna. Šedá stěna mraků a dolů se valící vody. Otáčím se a vracím se pár desítek metrů pod převis. Martin přijíždí za chvíli a ptá se co je. Říkám mu, že dál nejedu, ale jestli chce, že se může jet podívat. Dá si ale poradit a zůstává. Pak bere fotoaparát s tím, že jde k řece aspoň udělat nějakou dokumentaci. Zatímco je pryč, spouští se bouřka a krupobití. Martin přibíhá za minutu s tím, že dostal první kroupou do hlavy právě když došel až dolů k řece :). Kromě nás se pod převis schovávají ještě dva osobáky.

Během půl hodiny se kroupy a liják vyřádily, bouřka se posunula kousek dál a my se pomalu vracíme zpět. Při pohledu na kameny spadané ze skal jsem rád, že jsme se nesnažili v tom jet. Myšlenkama bloudíme zpět k náchodským horolezcům a doufáme, že na podobnou eventualitu byli aspoň trochu připravi. Časově to vycházelo plus mínus na dobu, kdy mohli dosáhnout dna kaňonu.. :-/ Ještě zastávka na dvou vyhlídkách u Point Sublime a pak už zpět do kempu, užít si náš prehistorický karavan, turecké WC a řetízkové sprchy v kempu.

A samozřejmě ještě podvečerní kempová pohoda s výhledem na levandule.

Sobota 27.6. Dnešek je ve znamení přesunu na sever. Zpočátku cesta ubíhá v klidu, projíždíme Sisteron a Martin se stará o fotodokumentaci. Asi 70 km před Grenoblem už vjíždíme do něčeho mezi mlhou a nízkou oblačností a místy není vidět skoro na krok. To se střídá s krátkými prosluněnými úseky. K tomu se po chvíli přidává taková kosa, že si bereme na sebe co je včetně nepromoků - teď teda spíš neprofuků.

Před Grenoblem se to uklidňuje, město jsme ovšem projeli špatně, směrem na Chambery a na původní směr na Bourg-en-Bresse musíme přes kopečky po 914ce, 904ce a 504ce. Za kopci rovinka a najednou koukáme, co se to vedle nás valí po kolejích? Ano, je to on... TGV. Martin si ho prohlíží pěkně před sebou a já beru za plyn, řadím se na prostředí bílou čáru a nechávám TGV kousek za svým zadním kolem. Martin i s TGV mě dojíždějí až v Pont-d'-Ain, kde jsem zůstal na červené na semaforu. A už je tu Bourg-en-Bresse, vjíždíme do předměstí a proti se valí liják. Otáčíme na první křižovatce a mizíme na nejbližší benzínce. Půlhodinová pauza přišla celkem vhod a když se to přehnalo, pokračujeme podle původního plánu, cesta příjemě odsýpá a až na sem tam pár kapek je dobře a povětšinou sucho. V Besanconu jsme kolem sedmé a ještě celkem fit, tak nakonec pokračujeme až na jižní úpatí "Ballonsů" a útočiště nacházíme v pěkním karavanu v kempu v Masevaux.

Neděle 28.6. Poslední den, vlastně už jen určený pro návrat domů.. Vzhledem k tomu, že jsme si včera najeli trochu fóra, můžeme si teď dovolit ještě malé poježdění po kopcích. Vyjíždíme na Ballon d'Alsace, užíváme si serpentýny na N66 při sjezdu z hor a pak už to berem na Selestat a přes Německo domů. Konec ježdění, za 9 dní jsme přidali na tachometr nějakých čtyři a půl tisíce kilometrů, a máme zas na chvíli klid.

Děkuji za přečtení a zase příště v sedle!