Úvod Srazy... Choppers

Slovensko 2008
3.9.-7.9.

chopper.doupě.net

Photo © 2008 Zdeněk
(snímky se otevřou v novém okně)

Léto mi pomalu uteklo pod rukama a já byl pořád jen v práci, nikam jsem se nestihl podívat, žádná dovolená. Na konci prázdnin už byl nejvyšší čas s tím něco udělat. Lákalo mě projet si podhůří Alp a severní půlku Itálie. Ale nechtělo se mi samotnému a navíc se na první zářijový týden pokazila pro danou oblast předpověď. Už to vypadalo, že budu jen courat po okolí Děčína, když tu jsem na netu náhodou narazil na zajímavou akci. Banda chopper a cruiser motorkářů se chystá po víkendu na Slovensko! A mě se doma válí devětset slovenských korun, které jsem tam stejně chtěl zajet "roztočit" na prodloužený víkend. Napsal jsem tedy Patriku-Webovi a hned bylo jasné, kde a jak strávím dovolenou.

Původní itineráře na třídenní přesun přes Slovensko: (pro navigace TomTom)
den 1 - (Hodonín)-Brezová-Piešťany-Nováky-Handlová-Zvolen-Donovaly-Ivachnová
den 2 - (Ivachnová)-Habovka-Pribylina-Tatranská Lomnica-Ĺubica-Levoča
den 3 - (Levoča)-Prešov-hanušovce-Vranov nad Toplou-Michalovce (nakonec jinudy, viz. text)

V pondělí večer jsem pobalil věci a těšil se, jak v úterý ve tři vypadnu z práce, všechno hodím na motorku a odfrčím k Hodonínu, abych u Weba přespal a ráno mohl nastoupit čerstvý a plný sil. Inu, odchod z práce jsem stihl, sbalení věcí také, a pak jsem se podíval na SPZku. Průšvih. Propadlá technická. Letím domů a ve velkém TP ověřuji, že mi technická propadla právě předchozí víkend. Jedu tedy rychle na STK, jenže průšvih pokračuje, nesvítí mi parkovačky. Není čas zjišťovat proč, technickou dostávám na měsíc a mizím na Moravu :)).

Po deváté přijíždím k Webovi, kde kromě něj a jeho manželky je již také Taťka, který přijel až od Jáchymova. Dostává se mi vřelého uvítání i něčeho teplého do žaludku na zotavenou po cestě. Přespíme a ráno už vyrážíme do Hodonína na snídani a pak na benzínku, kde čekáme na dojezd všech zůčastněných.

Čeká nás dnes nejdelší z oficiálních etap, máme před sebou zhruba 350 km přes Myjavu, Piešťany, Nováky, Handlovou a Donovaly do Ivachnové, kde je zajištěný penzionek a gril s buřtíkama. Cesta ubíhá příjemně, silničky hezké klikaté a za chvílí dáváme již na slovenském území první (nealko) pivko v krásné hospůdce a okukujeme jednu tříkolku. Je udělaná pěkně, ale shodujeme se jednohlasně v tom, že se s ní asi blbě klopí zatáčky a tak zůstáváme věrní našim strojům a vyrážíme dál.

V Handlové po drobné kolizi při zajíždění k benzínce, kterou odneslo jedno zadní světlo, dotankujeme a posuneme se nad město k motorestu Korzár. Milá obsluha a výborné jídlo nás příjemně naladí na zbývající kilometry. Ještě si vychutnáme donovalské zatáčky a v rozumném čase přijíždíme do cíle. Večer se nese v předpokládaném duchu jídla, pití a dobré nálady, tak jako i celý zbytek dovolené.

Ani další den nebyl prost nečekaných zpestření výletu. Ranní půlhodinové hledání ztraceného mobilu bylo bezvýsledné a tak se Freeman vzdává naděje, že ho ještě uvidí a chystáme se na odjezd. Aby toho nebylo málo, někdo si všímá, že (opět) Freemanovi teče z jeho BMW olej. Přesouváme se jen k nejbližší benzínce a po natankování Jarik obvolává servisy, zda někde pomohou. Mezitím byl na penzionu objeven zapadlý Freemanův tel. a když ho Web přiváží, ukazuje se, že po zahřátí motoru i únik oleje již není tak drastický. Zřejmě začal téct jen proto, aby jsme od toho telefonu neodjeli přiliš daleko. Konečně vyrážíme na cestu a projíždíme Tatry. Po obědě se chystáme dále, ale ejhle, druhé BMW také zlobí. Zdá se, že jeden válec nejede jak má. Na nejbližší benzínce provádí Cecil demontáž a nasazuje zpět spadlé sání, zatímco my ostatní obdivujeme větrem ošlehaného anglána, který na nečem, co pod nánosem bláta také vzdáleně připomíná motorku, zřejmě objel už celou Evropu a Asii. A to s psíkem-motorkářem vezoucím se v kšírech na nádrži. Chápeme, proč je někdy psík lepší než ženská, vždyť která z těch co známe by přistopuila na přikšírování na nádrž. Konečně můžeme pokračovat do Tatranskej Lomnice, aby se půlka výpravy po klasicky divoké chopprácké jízdě mohla zklidnit na ďábelsky rychlém (kecám) tatrabobu. Pak už jen přesun do cíle druhého dne, Levoče. Ještě cestou stíháme obdivovat první cikánskou dvoupanelákovou vesnici. Nevím, kde na to ti hoši berou, ale asfaltka k nim byla fungl nová. Večer opět grilování a posez u pitiva. Taťka obejvuje nádherný fotogenický strom a tak se (ten strom) vydávám vyfotit. Zkouším to asi osmánctkrát, ale pokaždý mi tam někdo vleze. Půjčuju foťák sousedovi, ale jemu tam pro změnu vlezu já. Sakra. Kašlu na strom a hurá do peřin, zítra se jede dál.

V pátek ráno se přesouváme na náměstí v Levoči a po krátké prohlídce pak pod Jarikovým vedením dále pod Spišký hrad. Jako správným motorkářům nám stačí pohled z úhlu středověkých oblehatelů, nahoru na hrad se nepotáhneme, hrady se mají obdivovat z dálky.

Pak pokračujeme dál, oproti původnímu itineráři nikoliv na Prešov, ale přes Margecany na Košice. Opět máme možnost obdivovat ležení našich spoluobčanů, chatrče z šutrů se satelitem přes celou přední stěnu (teď si nejsem jistý, jestli to bylo velikostí satelitu nebo velikostí přední stěny), stejně jako "průhledné" paneláčky o kousek dál na druhé straně silnice. S pár zastávkami projíždíme dále na Sečovce, Michalovce a k cíli v hotelu Chemez na Zemplínské Šíravě. Zde jsme tentokrát relativně brzo, již po čtvrté hodině, takže se v klidu před večeří ubytováváme a po zbytek dne sbíráme síly na závěr dovolené. Navečer jdeme ještě obdivovat místí atrakce, tobogány a opuštěnou rekreační zónu.

Sobotní ráno se nese v duchu dospávání náročné noci. Já dospat nemohl, a protože odjezd hlavní skupiny se prodlužuje, resp. není v dohledu, jedu se tentokrát projet sám na malý výlet kolem Zemplínské. Objíždím ji ze západu a jihu, na benzínce kupuji kapesní papírovou navigaci a podle ní se dostávám na nádherný úsek mezi Tibavou a Ublou. Asi 20 km výborné silnice s krásnými zatáčkami na východním okraji Vihorlatu, s příjemně chladnými údolíčky. Z Ubli se stáčím k západu a po stále příjemně vlnité silnici jedu na Stakčín, odskočím si k nádrži Starina v Bukovských kopcích a pak se vracím směrem na Humenné. Den je ještě mladý a tak se rozhoduji zajet na sever podívat se na dukelský památník. Cestou ještě vyfotím motorku pod zříceninou Čičavy a pak se přes Stropkov a Svidník dostávám na Duklu. Zdokumentuji památník i zbytky techniky v okolí a jedu zpět. Ve Stropkově uhýbám na Medzilaborce, chci se vyhnout úseku kolem Velkej Domaši, který je od kamionů pěkně poničený. Z Medzilaborců šupem na Humenné a na závěr si ještě jednou dávám obrácené ranní kolečko okolo Vihorlatu.

Poslední večer na dovolené už trávím klidněji, a po výborné večeři v jedné místní kolibě se o půlnoci poroučím pod deku, mám před sebou náročný přesun domů. Ráno mě cosi probudilo už na šestou, stejně jako spolubydlícího Taťku. Rozhodujeme se nečekat, balíme věci a kolem sedmé již každý sám a svým tempem vyrážíme zpět do Čech. Taťka míří kousek za Brno a já až na Děčín. Tentokrát jedu přes Vranov a Hanušovice nad Toplou na Prešov a pak směr Levoča (čímž si projíždím původní páteční itinerář, jen v opačném směru). U Spišského hradu zastavuji, abych ho nafotil v ranním slunci.

Při průjezdu Levočou obdivuji zachovalé městské hradby, ale při představě toho, co mám ještě před sebou, jen ze sedla motorky. Pokračuju směrem na Poprad a Žilinu. Tam v 11 utrácím při tankování do posledního padesátníku zbylé slovenské koruny a v Bytče uhýbám směr Olomouc. Po několika dalších hodinách jsem v 17h konečně doma u garáže, utahaný, ale šťastný a plný příjemných vzpomínek na tuhle dovolenou. Motorka je po pěti dnech o 2420 km starší (z toho po dnešku o 796). Už zbývá jen zprovoznit tu zatracenou parkovačku (zvládnuto v úterý ráno) a dojet na opakovanou technickou (snad ve čtvrtek).

Tímto děkuji všem za super přijetí, krásné zážitky a výbornou dovolenou.

Ostatní foto: