Úvod Srazy... Choppers

chopper.doupe.net

Francie 2007
2.9.-9.9.

Photo © 2007 Zdeněk
(snímky se otevřou v novém okně)

Neděle: přes dálniční přejezd u Petrovic opouštíme republiku a po dálnicích se okolo Nurnbergu přesouváme na druhý konec Německa. Kousek za Freiburgem se pokoušíme najít na přespání apartmánek, neúspěšně. Nakonec se tedy spokojíme s o něco dražším Gasthausem Engel v Mullheim.

Pondělí: Hranice přejíždíme mimo hlavní trasy zcela bez kontrol kousek před Mulhousem a pak pokračujeme po N83 přes Belfort a Besancon k Bourg-en-Bresse. Tam přijíždíme relativně brzy a tak pokračujeme ještě pár desítek km dál. Navečer si zajišťujeme nocleh v kempové chatičce v St. Genix-sur-Guiers.

Úterý: ráno první starosti s motorkou, občas nečekaně chcípne a vše ukazuje na vadu v elektrice. Letmá kontrola kontaktů na baterce se zdá být v pořádku, motorka zrovna běží a tak vyrážíme. O vesnici dál na křižovatce opět zhasíná, dotlačíme mimo a za chvilku už se snažíme domluvit s místním motorkářem a slečnou z kavárny. Bohužel servis je zde zavřený, mašina po chvíli opět naskakuje a tak na radu onoho motorkáře nejedeme přes kopce přímo na Grenoble, ale nejprve na Voiron. Při sjezdu do centra se odrývá krásný pohled na místní kostel. V autoservise nám radí, kde najít motoservis a tam nám ochotně pomáhají. Teď už je závada zřejmá, kontakt na baterce byl opravdu trošičku volný, možná cestou i ještě víc povolil, takže jen pořádné dotažení a přeměření.
Pokračujeme podle plánu po N75 na Grenoble a Sisteron a pak po N96 na Manosque. Po sjezdu z hor začíná pěkě foukat a chvílemi je to až moc nepříjemné, poryvy s motorkou pěkně cloumají. Kousek před Manosque uhýbáme opět do kopců, abychom se podívali na Fourcaltier, pěkné městečko na kopci s kostelíkem přímo na jeho vrcholu. Kemp je zde drahý a tak sjíždíme do Manosque a za něj k Valensole. Zde je kemp s rozumnými cenami a tak si pronajímáme na dvě noci pěknou "chatičku-maringotku", čistou, s pěkným výhledem do polí.

Středa: Dnes máme v plánu projet si Grand Canyon du Verdon. Nejprve objíždíme z jihu Lac le Ste. Croix, kocháme se pohledem na zámek v Auguines a pak už stoupáme na jižní stranu kaňonu Verdon a užíváme si pohledy z výšky několika set metrů na ten potok pod námi.
Zastávek je mnoho, čas letí, v nádrži už zbývají jen výpary a tak přestáváme stavět a jedeme klidnou plynulou jízdou na Castellane, kde je nejbližší benzínka. Cestou sjíždíme dolů do kaňonu a zjišťujeme, že potok není potok, ale pořádná divoká řeka. Castellane uchvacuje pohledem na skalní stěnu nad ním s kapličkou na samém vrcholu. Natankujeme a pro návrat do kempu volíme severní stranu Verdonu, tentokrát bez zastávek a místo krajiny si užíváme - nebo spíš jen já - pěknou klikatou silničku. Večer ještě poslední pohled na Valensole a zítra se jede dál.

Čtvrtek: Brzy ráno opouštíme příjemný kemp ve Valensole a míříme po N100 do pohoří Luberon a dál na jih. V Apt opouštíme hlavní a po pěkně se točící okrsce mezi vinicemi míříme do Bonnieux s pěkným kostelíkem a zbytky městského opevnění a pak o kousek dál do Lacoste s hradem markýze de Sade.
Poté už nejrychlejší cestou (ovšem mimo dálnice) k moři. Před Avignonem začíná zase pořádně foukat a nepřestává celou cestu k oři. Nejprve jsme chtěli do kempu mezi La Grande Motte a Le Grau-du-Roi, ale je drahý a tak zkoušíme další a nakonec končíme ve zřejmě největším kempu v oblasti, v L'Espiguette u Le Grau-du-Roi. Rychle nakoupíme a jdeme se podívat na moře. Pláž je pár set metrů daleko za placatou "pustinou" a lemují ji pěkné písečné duny. Moře je ledově studené, takže do něj jen rychle vběhnu, ponořit se a hned zase ven. Oblast je rovina jak z učebnice, všude pěkně fouká a tak není nouze o zajímavé přírodní účesy.

Pátek: Dnes jedeme na krátký výlet po přírodní rezervaci Camargue. Úplně náhodou naražíme na opevněné městečko Aigues-Mortes, mimochodem naloďovací přístav pro sedmou a osmou křížovou výpravu (l.p. 1248 a 1270). Jdeme se podívat i dovnitř po krámcích a pořídit pár drobností na památku pro příbuzné.
Pak pokračujeme k rezervaci a nacházíme "ornitologickou zoo", kde si můžeme plameňáky a další "havěť" prohlédnout pěkně zblízka. Výlet byl tentokrát spíš odpočinkový a tak odpoledne trávíme na pláži sbíráním mušlí a čekáním na večerní, nízké světlo, vhodné pro focení.

Sobota: Už máme dost větru a prachu všude kolem a tak odjíždíme o den dříve. Dopoledne si ještě rychle prohlídneme pár památek, Montmajour Abbey, most v Avignonu a pokocháme se pohledem na papežský palác.
Nejvíce ovšem zaujme římský amfiteátr v Orange. Monumentální, krásně zachovalý, s možností volně si ho v klidu projít, se stává jedním z nejsilnějších zážitků naší krátké dovolené.
Z Orange pokračujeme po N7 na Motellimar a Valence, opět rovinou a vítr je velice nepříjemný. Navíc tentokrát jedeme proti němu a je to znát, hodně nás brzdí. U Valence uhýbáme na N532 a po chvíli na N92 a jedeme směrem na Voiron. Vjíždíme do kopců a čím blíže k Voironu, tím hezčí krajinka i městečka. Přímo ve městě opět uchvátí pohled na kostel, tentokrát ještě nasvícený večerním sluncem. Je krátce před šestou a my spěcháme do již známého kempu v St. Genix. Stíháme to včas i na nákup potravin a dostáváme dokonce stejnou chatku jako naši první noc ve Francii.

Neděle: Dnes máme v plánu dojet k hranicím s Německem. Cesta odsýpá dobře, po hlavních tazích - N75 a N83 jsme za pár hodin kousek před Belfortem. Abych se vyhnul průjezdu přes Mulhouse, najíždíme už na dálnici a po ní překračujeme hranici a jedeme dál. Počasí nám přeje, zatím za celou dovolenou ani kapička, takže si říkáme, že to dneska protáhneme a uvidíme, zda dokážeme dojet až domů. Navečer okolo Nurnbergu už je zima, ale pokračujeme. Před Bayreuthem je ovšem temno, dálnice je najednou plná vody. V protisměru havárie a několikakilometrová kolona, náš směr je zatím ok. Zastavujeme abysme natankovali a ošetřili plexi na helmách protivodním gelem, protože přes kapičky vířené auty není nic vidět. Gel zabírá a tak můžeme opět popojet. Kousem za městem nás GPSka táhne už z dálnice dolů a postará se nám o nekonečnou vsuvku po mokrých něměckých okrskách přes neznámé černé noční lesy. Pak ovšem před Chebem překračujeme hranici, jsme u nás, silnice již osychá a tak znovu nabíráme sílu a skoro přesně o půlnoci na pondělí zastavujeme stroj před barákem. Jsme doma!